V současné době s námi bydlí dva kavkazáci, kříženka staforda a kříženec teriéra. Nejprve jsme téměř nechtěně adoptovali stafordku Selmu (vl.jménem Salma Hayek), pak jsme usoudili, že se sama nudí a se štěnětem jsme doma být nemohli, tak jsme z útulku vysvobodili malého, o to více akčního křížence teriéra – dle paní v útulku irského vlkodava – Igyho (vl.jménem Iggy Pop). Oba se narodili v červnu 2002. Pak přišla rekonstrukce domu a potřeba hlídače, který by uhlídal i maličké stádečko ovcí a koz. Tak se výběr zúžil na pastevecká plemena. A protože je u nás zima opravdu krutá, chtěli jsme i psa řádně osrstěného, který by se nebál 120 cm pokrývky sněhu navátého z kopců, ani mrazů, klesajících za jasných nocí na sněhové pokrývce k 30 stupňům pod nulou. Po nesmělém mailu s paní chovatelkou Lídou Švecovou a dlouhém, předlouhém čekání na štěňátka jsme se dočkali našeho prvního kavkazího přírůstku Mišky (vl.jménem Doriana LAJDN). A protože samotnému se špatně hlídá, rozhodli jsme se pro ni sehnat učitele. Psa, pokud možno dospělého. Téměř ihned jsme objevili inzerát a jeli jsme pro Batýska (vl.jménem Batir II – Velikiy Han). Naší jedinou obavou bylo, jak vychází se psy, ale byli jsme ujištěni, že dobře a naštěstí je to pravda. (2004)

Rok se s rokem sešel, z Mišky už je dospělá fena, stala se maminkou našeho prvního vrhu, ze kterého nám zůstala doma fenka Anuška. Anuška je velice akční fenka, už téměř dospělá, s naprosto fascinující povahou. Po mamince naštěstí nezdědila nesnášenlivost (nebo spíš možná přehnanou žárlivost) k ostatním psům, ve smečce je velmi submisivní, pokud zrovna nehlídá. To je v mžiku velice rázná a neváhá se pustit do Mišky nebo Batira, když má pocit, že jí v ostraze překážejí. Je dobře ovladatelná, velice dobře se učí nové povely a doslova touží po tom se mi zavděčit. Opravdu u ní platí, že KAO je pes jednoho pána – nikoho jiného si k sobě nepustí a území své smečky bude zejména před lidskými vetřelci bránit do roztrhání těla. Batir je už starší pán, který má rád svůj klid a nejraději tráví svůj čas v domě, kde není obtěžován nikým ze smečky a kde nemusí neustále hlídat své hračky před mladými nenechavci. Dalším přírůstkem v kavkazí rodině se stal na konci t.r. Fergus Lištička (František), kterého má Batir naučit správnému chování a Anuška pečlivému strážení ovcí a koz, aby nemusela být v „práci“ sama. Stará se o něj velice dobře, až mám pocit, že si ji František omotal kolem tlapky a dost toho využívá – Anuška se od něho nechá doslova týrat a nehne při tom brvou, natož aby ho usměrnila. S Batirovou výchovou je to slabší, už nemá tolik trpělivosti, takže tuto starost převzala Miška, která je občas velice drsná a tak trochu vrací Frantu z výšin, kam mu dovolí vylétnout Anuše, na zem. Nekavkazí smečka (Kibuc kenell) doznala také několika změn, ke konci roku je aktuální stav 2 x ESP (evropský saňový pes) – Nývlt, který si myslí, že je kavkazák (koneckonců s nimi od malička vyrůstal a v podstatě jako jediný z Kibuc kenellu s nimi žije „na jedné hromádce“) a trošičku nám přerostl a Bohdan. Dále poslední ze smečky SH (sibiřský husky) – zakladatelka rodu Avalanche, zbytek její rodiny běhá u spřátelených musherů nebo za duhovým mostem. Dalším členem je Simon, třínohý kříženec dovezený z Mexika sestrou pana domácího. Každý, kdo ho poprvé spatří, má za to, že je to hyena . opravdu tak vypadá. No a samozřejmě náš první pes Selma. Ta je pravým domácím gaučákem, i když ráda lítá po lesích tak venku, kromě možnosti se opálit, není moc ráda. Tak dělá společnost Batirovi. (2008)

Opět jsme všichni o pár let starší, události a změny které nastaly v mé smečce si tedy zasluhují pár řádek. V roce 2009 se narodil druhý vrh v mé CHS, opět Mišce a opět jsem si nechala původně dvě, posléze jednu fenečku – Berkat (doufám, že jí toto „šťastné“ jméno opravdu nějaké to štěstí přinese). Na sklonku léta, před svými devátými narozeninami, odešel za duhový most Batir, ten nejúžasnější pejsek, o kterého jsem měla tu čest pečovat. Poslední, ale zásadní změnou v roce 2009 bylo stěhování. Proběhlo rychle a pouze o pár desítek metrů, dokonce adresu mám zatím stále stejnou, ale cesta ke mě už není tak složitá jako dřív a nehrozí tedy zbloudění v hlubokých lesích :-). Rok 2010 probíhal ve znamení zabydlování, proto jsem neplánovala žádná štěňátka a kromě příchodu Čendy (evropského saňového psa – ESP) na sklonku roku se nic zajímavého nestalo. Rok 2011 se vyznačoval ošklivými událostmi, které vyústily v odchod Franty do jeho rodné CHS Lištička a dočasným přesunem Berkat ke kamarádovi do Doks. V tomto roce jsem také plánovala krytí Anušky, které se vinou mé váhavosti nepovedlo. Vzhledem k jejímu věku od dalších pokusů zřejmě upustím a budu se věnovat Berkat, která má lepší předpoklady stát se pokračovatelkou mého chovu. Z tohoto důvodu jsem s Beruškou absolvovala několik výstav, na kterých jsem si chtěla ověřit její exteriérové kvality. Povahově ji testovat nemusím, při několika samostatných zákrocích prokázala, že je pravým kavkazákem. A pokud budu schopná se rozhodnout pro některého z možných krycích psů, snad se v letošním roce konečně povedou nějaká pěkná kavkazí miminka. (2012)