Petra Vajcová Kavkazák a jeho práce u stáda 29.5.2012


Jak jsem slíbila v závěru článku „Původní použití KAO, aneb jak se k němu vrátit“ jsem zde s dalšími zkušenostmi s kavkazáky ve vztahu k pasení. Anuška s přibývajícím věkem trošku zmoudřela a ovce už bere jako živý inventář pozemku. Přestala se o ně zajímat, neprohání je ani si s nimi nehraje, takže mohu zodpovědně říct, že jako pastevec se v dospělém věku osvědčila.

František, u kterého jsem důsledně dodržela zásadu, že štěndo musí být s ovcemi od malička, je ovšem naprosto excelentní. O narozená jehňata pečuje až dojemně a ony ho berou jako náhradní „matku“. Chodí si k němu lehat, aby se zahřála a naprosto ignorují nervózní matky, které je k sobě z uctivé vzdálenosti volají. Ani jednou jsem u něj nezaznamenala touhu ovce honit nebo si s nimi hrát, spíše je ignoruje, i když pokud se stádo přesune někam, kam nevidí, přemístí se na jiné, vhodnější stanoviště.

Takže abych to shrnula – i když jsem nebyla opět tak důsledná, aby byl František s ovcemi neustále a brala ho i na zahradu a domů, je z něho opravdu výborný pastevecký pes. Zároveň si ale myslím, že pokud je pes příliš temperamentní (jako např. Anuška), nebyl by tento postup nic platný. U klidného štěněte se určitě osvědčí ponechání u stáda od malička, pes je s ovcemi opravdu sžitý.

Pokud je štěně temperamentní, zřejmě bych upřednostnila zvykání si na stádo v rámci denních několikahodinových návštěv pod dozorem majitele a psa bych samotného u ovcí nechávala až po jeho úplném psychickém dozrání, tj. ve 2-3 letech a za předpokladu, že ovce nebere jako příjemné zpestření dne a „nehraje“ si s nimi. Otázka je, zda v takovém případě bude ovce následovat – viz. případ Mišky, která sice ovce ohlídá, ale i když je s nimi na pastvě, snaží se být co nejblíže domu a nenásleduje je na odlehlá místa ohrady, takže v podstatě úlohu stoprocentního hlídače stáda neplní.

Další zkušenost – pokud chce někdo použít kavkazáka jako hlídače výlučně kozího stáda – vřele doporučuji. Kozy i mladému rozjívenému dorostenci velice záhy vysvětlí, kde je jeho místo a ten se i nadále drží v uctivé vzdálenosti. Je pravda, že je potřeba více hlídat, aby zvířata štěněti příliš neubližovala, aby se mělo kam schovat, mělo pouze svůj prostor, kam se kozy nedostanou (což bývá trošku problém – kam vleze pes, vleze koza dvakrát :-) ).

Bohužel František odešel zpět do své rodné Liščí smečky, Miška v pravém slova smyslu pastevcem není a Anušku s jejím temperamentem a snahou ulovit veškerou škodnou, která se vyskytne v jejím dohledu i mimo vymezený prostor na pastvě bez dozoru ponechat nemohu (minimálně do doby, než bude komplet celá ohrada jištěna elektrickým ohradníkem, který respektuje), takže jsem se ocitla zase na začátku – nemám žádného opravdu stoprocentního pastevce ke stádu, i když Miška určitou zastrašovací a odrazovací roli alespoň proti lidským záškodníkům plní. A proto je tu další plánování, pokud se zadaří a Berušce se narodí štěňátka, určitě u nás jedno zůstane – zejména kvůli hlídání oveček. Takže další vize a zkušenosti snad budou časem následovat.