Petra Vajcová Herpes virus - chovatelský strašák? 23.11.2007


Herpes virus (Canine herpes virus – CHV)


Málo známé akutní virové onemocnění psovitých šelem (nepřenosné na člověka), rozšířené zhruba u 7-88 % populace psů (zjistitelné pouze na základě vyšetření na přítomnost protilátek v krevním séru, ale i toto vyšetření nemusí být směrodatné). Viru se daří při teplotách 35-36oC, při teplotě vnějšího prostředí pod 4 oC přežívá více než 30 dnů, je velice citlivý na běžné dezinfekční prostředky.

Přenos CHV
- kapénkovou infekcí (při větší koncentraci zvířat – výstavy, velké chovatelské stanice, útulky) při vdechování kontaminovaného vzduchu
- pohlavním stykem (krytím) nakaženým psem nebo nakaženou fenou
- z infikované feny na plody přes placentu
- při průchodu infikovanými porodními cestami na štěňata
- tělními sekrety nakaženého jedince (olizování)

Příznaky CHV
- u dospělých psů: puchýřkovité změny na sliznici přezky, předkožky nebo tváří, záněty předkožkového vaku (velká odolnost léčbě), nachlazení (rýma, kašel), tečkovité krevní výlevy na sliznicích, zhoršení celkového zdravotního stavu (únava, nachlazení, apatie)
- u štěňat: úhyn v poslední fázi gravidity a následný potrat, úhyn štěňat v peripartálním období i tzv. bez zjevné příčiny, nízká porodní váha, průjem, zvracení, odmítání potravy, apatičnost, dušnost, bolestivé naříkání, výtok z očí či nosu, kožní vyrážky, záněty spojivek a horních cest dýchacích, zvýšená teplota, zánět rohovky (u slepých štěňat)

Následky infikování CHV
- u dospělých psů: nejsou známy (symptomy většinou samy odezní)
- u dospělých fen: nakažených krytím - úhyn a vstřebání plodů (první třetina březosti); nakažených v druhé třetině březosti – mumifikace plodů, potrat, předčasný porod (úhyn štěňat); v poslední třetině březosti – porod nakažených štěňat (při nízké koncentraci protilátek v kolostru úhyn štěňat), porody štěňat s nízkou porodní váhou, porody málo životaschopných, slabých štěňat, špatné zabřezávání
- u štěňat: nakažení do 14-ti dnů po narození – téměř 100% úmrtnost (v průběhu několika hodin až týdne od prvních příznaků a někdy i bez jejich projevu, nálezy při pitvě – nekrózy v plicích, játrech a ledvinách, ložiskové hnisavé záněty mozku a nervů), čím pozdější nakažení, tím více stoupá pravděpodobnost na přežití (cca od 1 měsíce stáří, projevy viz. výše), starší štěňata se stávají doživotními nositeli viru, možné trvalé poškození nervové soustavy, plic, ledvin nebo lymfatického systému


CHV u dospělých psů většinou přežívá v různých místech organizmu (orgány a jejich lymfatické uzliny, určité části střeva, nervové dráhy, mozek) při latentní infekci, k jeho šíření dochází až po aktivizaci viru stresovými faktory, jako jsou např. hormonální změny, chyby v péči o zvířata a způsob jejich chovu, časté zneužívání léků (léky s obsahem kortizonu, chemoterapie), výstavy, dlouhé cestování a následné krytí či znásilňování feny, bakteriální infekce pohlavních cest, teplotní šok atd.

To, že proti CHV neexistuje účinná léčba a k úhynům dochází v podstatě pouze u štěňat feny, infikované poprvé během březosti a navíc je velice problematická i diagnostika této choroby, dává vzniknout několika otázkám: Vyplatí se majiteli preventivně očkovat krycího psa, který často kryje i feny mimo „domácí“ chovatelskou stanici? Z hlediska chovatelského bude zřejmě záležet na důvěře a zodpovědnosti jednotlivých chovatelů, do jaké míry budou věřit údajům o zdravotním stavu druhé straně a také na tom, jak upřímní vůči sobě chovatelé budou. Zde bude asi opravdu platit, že pokud někdo chová pro peníze, nebude se ohlížet napravo, nalevo a bude krýt i přes riziko, že poškodí sebe (svou fenu, psa, případně štěňata) nebo majitele druhého ze psů, který se možná díky němu stane nevědomky šiřitelem tohoto viru na další jedince. Pro řadového majitele psa/feny, který nebude mít chovatelské ambice, zřejmě výskyt herpes viru nebude znamenat vůbec nic – dospělý pes víceméně ohrožen není. Pro zájemce o nového člena rodiny je na zvážení, zda se o toto zajímat. Dle mého většina lidí, kteří si štěně pořizují úplně poprvé, tápou mnohdy i v otázkách výživy, výchovy a výcviku a otázky zdraví předků řeší až při vzniknuvším problému. Pokud jsou ale jen trochu všímaví, neměly by jim abnormality při výběru štěněte uniknout a neměli by se bát zeptat chovatele.

Na závěr slovo veterináře:
Herpes virus není problém veterinářů a diagnostiky příčin, ale problém majitelů, kteří nejsou ochotni investovat do diagnostiky a tím svazují veterinářům ruce… onemocnění ledvin atd. lze diagnostikovat při dnešních možnostech poměrně dosti dopodrobna, ale stojí to holt peníze… Dle našeho názoru toto onemocnění nikdy nepůjde vymýtit úplně, jednak vzhledem k obtížnější diagnostice, variabilitě příznaků a pak z důvodu nesvědomitosti a ziskuchtivosti některých zejména tzv. komerčních chovatelů psů a pak těch chovatelů psů, kteří nejsou ochotni poskytovat alespoň minimální péči pro svoje psy.


Zdroj: internet, ve spolupráci s Veterinární klinikou Hanychov (www.veterina-liberec.cz) a L. Švecovou (http://mujweb.cz/www/lajdn1/index.htm), kterým tímto děkuji za inspiraci a pomoc :-)

Veškeré šíření a kopírování povoleno pouze s uvedením zdroje a autora (i bez jeho vědomí).