Petra Vajcová Jak šel Simír hlídkovat 28.6.2007

Jdu takhle jedno pozdní odpoledne, jako každý den, hodit řeč se Simírem, nabídnout mu chutnou krmi a trošku se s ním prohopsat po louce. Ale ouha. Klec prázdná, dvířka zavřená, nikde nikdo. Mé zděšení bylo veliké. První nápad – někdo ho ukradl. Ale co by s ním proboha dělal? Že by si ho dal k večeři – no to snad ne!!! Nebo lasička? Ale nikde ani peříčko, kapička krve, nic. No záhada nad záhady. Pak ještě jedna možnost – někudy se protáhl ven. Byl čtvrtek večer, kolem hustý podrost, téměř v lese – pro káně neschopné letu dle mého smrtelná kombinace. Lišky, lasičky, kuny, naše kočka – všechno vynikající lovci, kteří by po tak lehce dosažitelném soustu jistě s chutí sáhli. Ihned jsme se pustili do pátrání, vzhledem k tomu, že ráno byl Simír ve své ubikaci, jsme okruh velice optimisticky zvolili na cca 500 m v okolí voliéry. Naše pátrání bylo marné, v noci jsem si malovala černé představy o tom, co se mu všechno mohlo stát. Další den to samé – marné pátrání po okolí a úplná bezmoc. Pak už jsme všechny pokusy vzdaly – ve volné přírodě přežít nemohl.

V neděli večer mi zazvonil telefon – náš dvorní veterinář se mě ptal, jestli náhodou nepostrádáme Simíra. No moje radost byla veliká, že o něm někdo ví. Tak jsme se dozvěděli, že ještě ve čtvrtek byl Simír spatřen v místě svého původního působení - u silnice (asi 1,5 km od své voliéry!!!), dobří lidé neváhali a zavolali do útulku v Liberci, kde vznikla nová záchytná stanice pro dravce a Simír byl odchycen a převezen do tamního zařízení. Hned v pondělí jsem volala do jeho nového hotelu a jela si ho vyzvednout. Naštěstí si vzpomněl, co jsme se spolu učili, a bez problémů mi skočil na ruku a nechal se zavřít do převozní krabice. Klec jsme mu ještě víc zabezpečili proti úniku a doufáme, že další výlety bude podnikat pouze pod naším dozorem.