Petra Vajcová Původní použití KAO, aneb jak se k němu vrátit 3.6.2007


- upravený obsah převzat z publikace Metodika Českého svazu ochránců přírody č.32 – Ochrana velkých šelem v České republice (editor Petr Stýblo)

Vzhledem k tomu, že stále více lidí vidí v kavkazanovi hlavně ochránce majetku a rodiny, rozhodla jsem se pro zájemce, kteří ctí prapůvodní smysl jeho života – ochrana stáda, přepsat jakousi minipříručku či návod jak na to. Tato technika byla použita u blízkých příbuzných, šarplanincích.

Jak s výchovou

Pastevečtí psi jsou jiní než ovčáčtí a jiní než psi dalších plemen. Především jsou u nich potlačeny lovecké pudy. Je to proto, aby ovce nechávali v klidu a nenaháněli je a nekousali (jak to dělají ovčáčtí psi).

Je to vidět už u štěňat. Pastevečtí psi různých, u nás donedávna neznámých plemen se k nám dostávali v posledních čtyřech desetiletích minulého století a nepořizovali si je majitelé stád, ale chovatelé, kterým se tito psi líbili a kteří je využívali k ostraze svých domů. Někdy se pokoušeli s nimi projít i klasickým kynologickým výcvikem. Záhy zjistili, že to nejde, že štěňata nemají chuť (nebo jim dlouho nevydrží) honit se za míčkem nebo něčím podobným, jak to nadšeně dělají psi jiných plemen. Tedy nemají rozvinuté lovecké vlastnosti. Zhruba v půl roce se tato chuť honit se za něčím ztrácí docela. Proto se pastevecký pes naprosto nehodí k nahánění stáda a pokud by se ho to majitel snažil naučit, nakonec zjistí, že psa jen zkazil. Je to stejné, jako chtít spojit oheň a vodu.

Pasteveckého psa je tedy třeba vychovávat, ne cvičit. Tento fakt si musí uvědomit i ti, kteří nechtějí tohoto psa ke stádu, ale jen jako kamaráda a hlídače domu. Lze ho naučit základním cvikům poslušnosti, což se dnes v době velkých požadavků na socializace psa a jeho ovladatelnost na veřejnosti hodí, ale tím je nejlépe skončit.

Pro odlehlé pastviny

Pokud chceme ovce nechávat daleko od domu na odlehlých pastvinách, platí jediná zásada: pes se musí vychovávat u stáda od štěněte! Musí si na ně vytvořit silnou vazbu, pohybovat se s ním, hlídat ho. K tomu je třeba ho vychovat:

štěně po odstavení (nejdříve v sedmi týdnech)

Nejsilnější sociální vazby vznikají u štěněte od doby odstavení zhruba do tří měsíců věku. Odborníci tomu říkají období vtiskávání. Pro pasteveckého psa je velmi důležité, musí si v něm zvyknout na ovce (případně na jiná svěřená zvířata).

Uvádí se, že nejsnažší je začít s výchovou štěněte v době, kdy se rodí jehňata. Není to podmínkou, ale kdo si v této době štěně skutečně pořídí, měl by ho umístit spolu s jehňaty. Bude si s nimi hrát a ony ho dobře přijmou. Jehňata, na které je pes navyklý, není však dobré prodávat dříve, než se pes sžije s velkými ovcemi.

Pokud si majitel přinese štěně v době, kdy má ve stádu jen dospělé ovce, nemůže mezi ně štěně vypustit jen tak. Ovce by ho odháněly, duply by po něm, kousaly ho. Proto je vhodné umístit jich pět, šest do ohrady, která nemusí být velká (ale ani ne příliš malá), ale musí být postavena tak, aby se z ní štěně nemohlo dostat. Je logické, že ohradu dáme poblíž domu, malé štěně se nemůže nechat samotné na vzdálené pastvině, mimo pomoc lidí. Není schopné stádo ohlídat a jakýkoliv špatný zážitek může ve štěněti zanechat vzpomínky, které později znemožní, aby z něj vyrostl dobrý pastevecký pes.

Štěně musí mít v ohradě své místo – přístřešek, který je oddělen od prostoru pro ovce. Musí mít možnost dostat se z něho k ovcím, ale také se sem do bezpečí znovu snadno vrátit. Má tu vodu a potravu. Přístřešek psa by měl sousedit s přístřeškem pro ovce (nebo mu v ovčíně vyhradit místo, do kterého bude mít zvenčí svůj vlastní vstup). Pokud budete psa v budoucnu přemisťovat mezi vzdáleným pastvinami, může se hodit bouda. Ta totiž může putovat se psem na novou pastvinu a usnadnit mu tak období přivykání na nové místo. ¨

Štěně si své návyky ponese po celý život. Proto je důležité ho naučit nepřeskakovat ploty, nebude to dělat ani v dospělosti. Naopak – pokud se to naučí, už těžko ho to odnaučíte. V České republice se obvykle používají elektrické hradníky a dobře fungují i u psa. Když štěně pochopí, že plot být pod proudem, zastaví se v budoucnu i u takového, ve kterém už proud nebude.

Mezi tradičními pastevci byl vžitý názor, že štěně pasteveckého psa je nejlepší ani nehladit, protože by si zvyklo na lidi, a držet ho stranou dalších členů rodiny. V současných podmínkách je tento požadavek až příliš striktní. Bude potřeba vzít psa k veterináři a absolvovat i další úkony, které současný život vyžaduje. Proto je dnes kontakt majitele s takovým štěnětem, které má být samostatně na pastvě, užší, než kdysi. V každém případě je však třeba, aby pes zůstával už od štěněte u ovcí. Nelze například nechávat ho tam přes den a na noc ho brát do domu.

po pátém měsíci

Můžete začít zkoušet otvírat dvířka výcvikové ohrady a nechat štěně následovat ovce do velkého výběhu. Pokud tak učiní, je všechno v pořádku. Dvířka je dobré nechat otevřená, aby se štěně mohlo kdykoliv vrátit na své místo.

šestý až osmý měsíc

Pasteveckého psa už lze nechat samostatně s ovcemi. Pokud ovce následuje a vše je v pořádku, neměl by vzniknout žádný problém. Záleží na úsudku majitele, kdy se k tomuto kroku rozhodne.


v roce

Pes už by měl umět hlídat stádo ovcí. Je třeba si ale uvědomit, že i když vyrostl, ještě není dospělý. Zatracovat mladého psa, že neprojevuje dostatek agresivity vůči jinému psu nebo šelmě, je ještě v této době výchovnou chybou. nejprve je třeba, aby zvíře dospělo. Důležitější než agresivita je podle pastýřů bdělost psa. I méně agresivní, ale bdělý pes může štěkáním přivolat pomoc pastýře nebo šelmě překazit její lov.

po roce a půl

Teprve v tomto věku pes nebo fena dospívají psychicky. Teprve v tomto období se začíná projevovat agresivita vůči vetřelcům. Pes prochází jakýmsi obdobím „puberty“, uvědomováním si své úlohy ochránce stáda.

Má vlastní zkušenost

Mišku jsme prvně se svěřenými zvířaty seznámili na jejím cca půl roce. Prostě jsem ji jednoho dne zavedla na pastvinu a starej se. Ze začátku měla tendenci ovce prohánět, protože před ní utíkaly a ona si je nemohla očuchat. Kozy byly rozumné a pochopily, že když se nechají „prolustrovat“, mají pak pokoj. Velice rychle si zvykla na ohradník (po 2-3 ranách se k němu odmítla přiblížit a funguje to zatím dosud), nepřeskakuje ani nepodlézá. Zvířata jsou na ni zvyklá a neutíkají před ní a ona si jich téměř nevšímá (kromě jehňat a kůzlat, která má tendenci opečovávat olizováním a dovádivé chvilky, kdy si s nimi zaskotačí po pastvině). Dalo by se tedy říci, že je to ideální stav. Bohužel má to jeden háček – toto bere jako práci. V okamžiku, kdy přijde někdo domů, automaticky počítá, že jí končí pracovní doba. Sedne si k vrátkům a čeká, kdy ji pustíme na zahradu, domů. Je na nás fixovaná a nechat ji u ovcí, když jsme doma, bere jako trest.

Z tohoto důvodu uvažuji o výše zmíněné výchově u jejích štěňat, která u nás zůstanou – Akbara a Anušky. Zatím si nejsem jistá, zda budu takto striktní a opravdu dodržím to, že budou u stáda i přes noc, každopádně vím, že s nimi budu trávit hodně času, ať už na pastvině, nebo mimo ni na různých srazech, výstavách, bonitacích, procházkách ve městě (vynikající škola) nebo i při normálních procházkách po lese.

Rok se s rokem sešel a máme tu další zkušenosti. Ze štěňat doma zůstala jenom Anuška. Předsevzetí, nechávat ji u stáda od malinka stále, jsem bohužel nedodržela a toto se mi velice vymstilo. Anuška je fena velice temperamentní a pobyt mezi ovcemi bere jako vynikající zpestření denního programu. A není nic lepšího než do svých her zatáhnout i lehce manipulovatelnou (alespoň co se lumpáren týče) maminku. Takže výsledkem jsou dvě feny, u kterých si nemůžu být jistá, jestli mi nějakou tu ovci ze zábavy nepokoušou při veskrze psích hrách s nimi (Největší legrace je ovci chytat za uši – tam není vlna a ovce se nevytrhne. Nebo se právě vytrhne a já se pak rozčiluji s rozpáranýma ušima. Další chmat je na krk. Evidentně ne pro zabití, pouze chycení, stejně jako když si hrají psi mezi sebou. Bohužel ovce se nebrání a neumí dát po psím najevo, že pokud je to do krve, už se jim tato hra opravdu nelíbí.) Z tohoto důvodu jsem se po nevydařeném krytí Mišky rozhodla pro další přírůstek do smečky. Vzhledem k Miščině averzi k fenám a možná i díky Batirově věku (už je mu osm a půl roku), kdy si neumím představit naši smečku bez dospělého alfa samce, který by nynější feny dokázal uklidnit, jsem se rozhodla pro psa (viz. naši psi – František). U něho už opravdu budu co se „ovčí“ výchovy týče tvrdá. Výsledek tu snad za nějaký čas bude k přečtení.