Petra Vajcová Ze života dravce 13.3.2007


Simír, káně lesní

Koncem roku 2006 jsem na krajnici dálnice uviděla sedět cosi. Nejdříve mě napadlo, že to je sova, pak možná nějaký dravec. Dost netypické zbarvení (pro mě jako lajka). Samozřejmě jsem ihned volala do útulku. Po větě, že tam jenom odpočívá, jsem se rozhodla pro jeho záchranu po vlastní ose. Po odchytu jsem zjistila otevřenou zlomeninu křídla, tak 2-3 dny starou. Po několika telefonátech s vynikajícím sokolníkem panem Strakou (tímto mu ještě jednou velice děkuji za veškerou pomoc a podporu) jsem milou káni (kterou jsme mezitím pojmenovali Simír podle hrdiny ze seriálu Dálniční policie :-) ) vezla k našim dvorním veterinářům. Těm bych tímto také chtěla poděkovat za pomoc a mírný účet za ošetření. Křídlo se muselo celé amputovat, poté jsem musela aplikovat několik dní antibiotika (dost zajímavým způsobem), ale Simír to nevzdal a bojoval. Za pár dní už byl téměř v pořádku, zvykal si na to, že mu chybí důležitý kus těla a učil se chytat balanc. Pak ale nastalo řešení, co s ním dál. Dravce si nikdo jen tak nechat nemůže, takže začal boj o zlegalizování jeho pobytu u nás. Zase pomohli dobří lidé a díky vstřícnému a rozumnému přístupu odboru Životního prostředí se povedlo a od ledna letošního roku mám na Simíra oficiální "povolení".

Když jsme si Simíra přivezli, vznikl samozřejmě problém, kam s ním . Do domu takový dravec nemůže, teplotní šok by mu pak způsobil dost velké zdravotní problémy, navíc jsou to zvířata velice málo čistotná (trus dokáží "vystřelovat" to dvou metrů od svého stanoviště). Takže jsme zvolili prozatímní kotec - odstaveného wartburka kombíka. Vzhledem k tomu, že je Simír s dost velkým zdravotním hendikepem, mu prostor vyhovoval. Poskytoval mu soukromí, bezpečí a prostor pro učení se přizpůsobení novému stavu. Nyní jsem ho přestěhovala do voliéry, kterou jsme pro něj postavili.

Ze začátku jsme ho krmili živými myšmi, poté jsme kvůli tomu, aby tolik nepřibíral, zkoušeli kuřecí krky (baštil je taky) a když se mi konečně povedlo sehnat prodejce kuřátek, tak jsme přešli na tuto dietní stravu. Překrmovat ho nesmíme, protože nelétá, nemá takový výdej energie a větší váha by mohla vést k tvorbě otlaků na nohách. Mohu ho pouze brát na vycházky, kdy s ním odejdu buď do lesa, nebo na louku, kde ho nechám poskakovat a popoletovat podle jeho chuti. Dokonce jsme natrénovali skákání na ruku, bohužel nikoho kromě mě k sobě nenechá přiblížit, připadá si ohrožený. V tuto dobu probíhají v přírodě jejich námluvy a i Simír je jak vyměněný a nekomunikuje ani se mnou. Tak doufám, že se to zase změní a bude se chtít naučit nové věci.