Petra Vajcová Výstavy – vzhled KAO 4.10.2006

Základním a hlavním ukazatelem pro vzhled KAO je a měl by být standard FCI. Každý z nás si tedy podle tohoto „předpisového“ vzhledu může sám zhodnotit, zda právě jeho pes (nebo jakýkoliv jiný) se tomuto ideálu podobá. Stejně jako je dána barva očí, postavení ušního boltce, tvar tlapek, nasazení a nesení ocasu, barva srsti, skus atp., tak je přesně vymezena výška a přibližná váha psa či feny. Na výstavách se můžeme v kruhu setkat se psy tak rozdílného vzhledu, že to může být pro nezávislého pozorovatele až zarážející. A proto je tu člověk, který jako povolaný má vybrat toho nejlepšího jedince, který se nejvíce blíží onomu ideálnímu psu dle standardu. Ano, práce je to vskutku nevděčná, dalo by se říci, že má velký vliv osobní sympatie a představa toho kterého rozhodčího (posuzovatele). Pak je ovšem samozřejmé, že někdo může mít pocit, že právě jeho pes by měl být první, že právě on je ten nejhezčí. Otázka je, nakolik se rozhodčí řídí standardem, na jaké vzhledové přednosti a nedostatky se zaměřuje.

Předpokládám, že první, čeho si každý pozorovatel všimne na první pohled je právě výška, velikost nebo mohutnost psa (ruku v ruce s osrstěním). Mám na mysli psy ve věku od dvou let, kdy je již toto kromě mohutnosti většinou definitivní. Je proto zarážející, že přesto, že někteří jedinci jsou již na první pohled na dolní hranici výšky, nikdo nevyžaduje měření, nebo alespoň údaj, zda byl pes měřen a zda odpovídá předepsanému standardu. Protože se jedná o údaj, nutný k uchovnění psa, čekala bych, že toto bude bráno na zřetel při užším výběru. Další věci, jako je třeba předepsaná barva oka, tvar tlapy, nesení ocasu – ano, nejedná se určitě o věci zásadní, ale myslím, že pokud nejsou posouzeny jednotlivosti, nemůže být posouzen celek. Pes může být vynikající v pohybu, může být kompaktní, dobře stavěný a s dobrými proporcemi, ale pokud jsou v užším výběru dva takoví jedinci, opravdu se mezi nimi rozhoduje na základě takovýchto „drobností“? Nebo na nich už nezáleží? Další, výše zmiňovanou záležitostí, je srst. Vhledem k tomu, že většina výstav se koná v jarním, letním a podzimním období by člověk čekal, že rozhodčí pochopí, že je pes vylínaný. Ano, jde psa nechat nevyčesaného a „posbírat“ pouze opravdu puštěnou podsadu, aby pes vypadal lépe, více „v srsti“. O tom, jak mu to musí být v letních měsících příjemné, snad ani nemusíme přemýšlet. Ale každý rozumný člověk by měl pochopit, že hustou podsadu v létě pes mít prostě nemá. Navíc při posuzování více vynikne stavba těla, pokud není pes doslova obalen chlupy.

Pro člověka, který KAO nechová, chovat nechce a nebude, to znamená jedno – pokud určitý pez zvítězí, je tedy zřejmě nejlepším představitelem plemene. Pro někoho, kdo uvažuje o pořízení, nebo dokonce KAO má a eventuelně chce chovat, to může znamenat dvě věci. Buď se mu daný jedinec (jedinci) líbí a jeho výběr budoucího partnera pro svého psa si určí dle tohoto vzhledu, nebo má odlišnou představu a bude vybírat dle svého osobního pocitu. Ale je toto správné? Máme se při výběru budoucího krycího psa pro svou fenu, nebo budoucí matky našeho vysněného štěňátka řídit „módními“ trendy, nebo je lepší vybírat rodiče tak, aby se co nejvíce blížili standardu? Každý chovatel svým výběrem rodičů štěňat částečně předurčuje, kam se bude vzhled KAO ubírat. Pokud jedna chovatelská stanice bude dávat přednost psům a fenám s výrazně obdélníkovým formátem těla a tito psi budou na výstavách či pracovně úspěšní, je předpoklad, že v budoucí generaci bude mnohem více psů s tímto formátem. Většina z nás dá totiž určitě při výběru přednost psu úspěšnému, psu který vítězí, nebo psu již osvědčenému v chovu. Ale neměli bychom se více řídit radami poradce chovu? Ruku na srdce, kdo z nás při konečném rozhodování dá přednost psu sice méně známému, ale s lepším bonitačním kódem, lepším indexem kostnatosti a výšky, před známým plemeníkem? Nebude v nás hlodat pochybnost, zda pes, který dosud nekryl, bude vhodný kandidát pro naši fenu, když můžeme sáhnout po psu v chovu osvědčeném, předávajícím potomstvu výstavní úspěšnost? Ale neděláme náhodou chybu? Bude za nějaký čas v republice nepříbuzný pár psů? Vždyť pokud se dnes zájemce o štěně podívá na seznam plánovaných krytí musí mít pocit, že je v republice akutní nedostatek krycích psů. Proto si myslím, že by měl do tohoto konečného rozhodování více vstupovat poradce chovu. Hlavním zájmem každého klubu by přeci mělo být zachování co největší chovné základny při co nejvyšší kvalitě těchto jedinců. A opravdu bych chtěla věřit tomu, že každému chovateli jde především o kvalitu a variabilitu plemene a ne o zisk za prodané odchovy.

Pokud Vás tento článek něčím zaujal, s něčím souhlasíte nebo naopak nikoliv, budu ráda, když se k němu vyjádříte v diskuzi. Toto je pouze můj momentální pohled na danou věc a názor na výše uvedené díky Vašim námětům nebo připomínkám mohu kdykoliv změnit.