Batir II – Velikiy Han

Narozen 22. 8. 2000 na Ukrajině
Otec: Batir Velikiy Han (o:A-Samson, m: Zuhra)
Matka: Tayga-Tarlan-Arslan (o:Yakut, m: Raksha Velikiy Han)
V rodokmenu má Batir i legendárního Jana Krista (Zhan-Krist) a to jak z otcovy, tak i z matčiny strany.

Batira jsme si přivezli od předchozího majitele v prosinci 2004. Je to úžasný mazel, už od chvíle, kdy jsme si ho přivezli byl vděčný za každé pohlazení. Přesto k nám zhruba měsíc zachovával odstup, museli jsme jeho důvěru získat a ukázat mu, že u nás už zůstane. Nyní mohu říci, že mu naprosto důvěřuji a vím, že i on je ochoten pro nás udělat téměř cokoliv. Jako hlídač domu je skvělý, bohužel u stáda Mišku nezaučí. Než jsme ho přivezli, měl dvě nehody u koní (vyražené zuby, bezvědomí) a pokud jsou zvířata zvědavá a přiblíží se k němu, zaútočí. Bohužel jedna koza a nedlouho poté i ovce nepřežily jeho seznamování se stádem a tak jsme jeho pasteveckou kariéru ukončili s tím, že si bude muset Miška poradit sama.



Následující text můžete nalézt i na stránkách
Neviditelného psa v sekci Zvířetník:

Jmenuji se Batir II Velikiy Han, jsem pes, přesněji kavkazský pastevecký pes. Narodila jsem se 22. 8. 2000 na Ukrajině. Jmenuji se Batir II Velikiy Han, jsem pes, přesněji kavkazský pastevecký pes. Narodila jsem se 22. 8. 2000 na Ukrajině.

Doma na mě volají: Batire, Batýsku, čumáčku
Ke žrádlu dostávám: granule Sportmix, RC, maso
Ale já mám mnohem raději: syrové hovězí srdíčko, piškotky, sýr
Oblíbená činnost (hračka, hra): česání, drbání, polehávání někde u pánečků
Já a moji lidičkové žijeme: u Liberce na samotě u lesa
A nejzajímavější na mě je: jsem ten nejskvělejší hlídač a doma největší mazel

Jak jsme se našli?
Můj nynější páneček našel loni před Vánoci omylem jeden inzerát a neprozřetelně o něm řekl paničce. Ještě ten samý den volali ke mně domů a druhý den pro mě jeli až na opačný konec republiky. Vzali si sebou na zkoušku jednu takovou menší nechlupatou psici, moc jsem si jí nevšímal, ale asi jsem se jí líbil, protože po společné procházce mě páníček naložil do úplně cizího auta. Rád cestuji, ale za chvíli mi došlo, že mě vezou z domova někam pryč a chtěl jsem vystoupit pootevřeným okýnkem. To mi zakázali, tak jsem si položil hlavu nové paničce na rameno, až jsme z toho oba usnuli. Občas jsme se probudili na venčení a panička říkala něco o tom, že doufá, že jí neukousnu hlavu. Jako by nevěděla, že slušně vychovaný kavkazák takové věci bezdůvodně nedělá. No a nakonec jsme vystoupili skoro v lese, z domu se ozýval štěkot ještě nějakých psů a přivítat nás přišli kočky. Ty jsem chtěl hned prohnat, ale pán mi vysvětlil, že to nemůžu, že pro nás pracují jako chytačky myší. Tak jsem se šel přivítat s takovou malou kavkazí holkou, která mě hned chtěla kousnout do ucha. Ještě že žádné nemám. A pak tam bylo ještě malé rezavé psisko, hrozně drzé. Tak když jsem se po týdnu trošku rozkoukal, tak jsem mu vysvětlil, že tady budu prvním psem já a od té doby jsme kamarádi.

Čím se mohu pochlubit?
Je toho samozřejmě spousta, ale já nejsem chlubil, ale pes činu. K mé práci patří hlídat náš domov před nenechavci, kterých je naneštěstí dost. Je pravda, že od té doby, co tu bydlím, nevykrádají ani sousední chatičky. Taky jsem osobním strážcem, na moje lidi nikdo nesmí šáhnout, ani se tvářit podezřele, jinak se vážně rozzlobím. Ale když řeknou, tak se nechám pohladit a některé lidičky mám i docela rád. Jinak k mým často dokazovaným schopnostem patří vyhánění cizích kocourů a taky hrozně rád rozveseluji paničku tím, že spořádám na posezení celé hovězí srdce. Jsem totiž dost vybíravý, co se jídla týče. Když už má panička strach, aby ze mě netrčely kosti, tak mi naseká zmrzlé srdíčko a já ho sním celá dvě kila - rozmražené mi tak nechutná a vařené maso jím jen výjimečně.